Potrat

Dobrý den, v sedmnácti letech jsem neplánovaně otěhotněla a šla na potrat. Nikdy jsem na to moc nemyslela, ale teď chceme s partnerem založit rodinu a mně se to nějak vše vrátilo. Vím, že je to už dávno, víc než deset let, ale vše to na mě prostě dolehlo a já si vyčítám, že jsem to dítě zabila. Nevím, jak partnerovi vysvětlit, co se se mnou děje. Proč jsem to tak necítila tenkrát, ale až teď?

ilustrační foto

 

Dobrý den, je pochopitelné, že s myšlenkou na dítě se vám vrací vzpomínka na potrat. Mluvte o tom s kamarádkou nebo s partnerem, pokud máte tu možnost. Obzvlášť s partnerem bych si o své zkušenosti promluvila, pokud o tom nemá ani tušení. Je to muž, se kterým chcete vytvořit rodinu, takže vás určitě dokáže podpořit. Ale v žádném případě byste to neměla vnímat tak, jako že jste zabila dítě. V České republice, stejně jako v jiných státech, je dovoleno podstoupit interupci do určitého týdne těhotenství právě proto, že se ještě o dítě nejedná, ale pouze o „shluk buněk“, které zatím nic nevnímají a necítí. Myslím, že důvodem proč jste to tak tehdy necítila, může být váš nízký věk a nepřipravenost na mateřství, pravděpodobně jste tehdy toužila po jiných věcech, než se stát matkou, což je pochopitelné a nikdo vám nemůže vyčítat vaše rozhodnutí a neměla byste si ho vyčítat ani vy.


Na dotaz odpovídá:

Mgr. et Mgr. Veronika Pavlisková
První on-line psychologická poradna
www.Mojra.cz


Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.

Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.


Jak se vyrovnat s potratem?

Každá žena se s potratem, ať už plánovaným, či samovolným, vyrovnává po svém. Neexistují žádné univerzální, stoprocentně fungující návody. Potrat sebou nese spoustu emocí i následků. Každou ženu čeká nelehké období, musí se vyrovnat se zármutkem, pocitem viny a méněcennosti, nalézt opět svou vnitřní sílu a vrátit se k běžnému každodennímu fungování. Je proto potřeba si dovolit projít procesem truchlení. Pokud chcete být sama, buďte. Pokud potřebujete mít někoho blízkého u sebe, mějte jej. Vnímejte své pocity, plačte, vztekejte se. Někomu může pomoci napsat svému nenarozenému dítěti dopis na rozloučenou. Nebojte se o svých pocitech mluvit, nemusíte být za každou cenu ta statečná.

U některých žen, které prodělaly potrat, se může objevit postinterrupční syndrom. Velmi špatně nesou potrat ženy, které již mají děti nebo ty, jenž se k tomuto kroku rozhodnou (nebo samovolně potratí) z jakýchkoliv důvodů až v pokročilém stádiu těhotenství. Prvním krokem k zvládnutí postinterrupčního syndromu je pak samotné připuštění si jeho existence. Což je pro mnohé ženy velmi komplikované. Stejně tak je komplikovaná i léčba, která rozhodně nebude otázkou několika málo dní, ale jde o běh na dlouhou trať. Jelikož je každá žena jiná, je nutno i na tuto problematiku nahlížet z různých úhlů. To, co pomáhá jedné, se u druhé může naprosto minout účinkem. Terapie je tedy různorodá, avšak základ je vždy stejný – sdílení.

Autor: PhDr. Michaela Miechová, První on-line psychologická poradna Mojra.cz, www.Mojra.cz