Prožíváme složitý rok. Rok, jaký si nikdo z nás snad ani nedokázal představit. A ve škole přece pracujeme se žáky alespoň na dálku. Pro řadu pedagogů by tento způsob práce byl v loňském roce nemyslitelný. Při jarním uzavření škol, jsme hledali způsoby, jak vyučovat a umožnit dětem vzdělávání, alespoň v omezené míře. Situace se vyhrotila velmi rychle a přesto, že jsme již nějaké cesty k distančnímu kontaktu našli, přece jen vše záleželo na učitelích a jejich žácích. I přes nedostatky v technice a v metodické podpoře, ve značné nejednotnosti postupů, a hlavně v nepřipravenosti některých žáků a jejich zázemí v domácnostech, se podařilo podstatnou část učiva dětem předat. Učení bylo skutečně na obou stranách. Učitelé hledali cesty, škola postupně přizpůsobovala prostředí pro zprostředkování informací a softwarové firmy vyvíjely a zdokonalovaly své produkty právě se zaměřením na využití ve školách.

V jarních měsících to bylo opravdové prozkoumávání. I v naší škole jsme touto cestou prošli a vzájemně si vyměňovali zkušenosti. Vyhodnotili jsme spoustu zkušeností i podnětů. Využívali jsme informační systém bakaláři, a řadu dalších možností spojení. Po období objevování jsme se shodli, že bude nutné se sjednotit na školním prostředí, které umožní všem pracovat na dálku a bude pro všechny společné. Sourozenci v rodinách si tak mohli lépe pomáhat. Učitelé se snáze společně mohli prokousávat zcela novými podmínkami, se kterými se doposud ani setkat nechtěli. Podařilo se nám dohodnout na koordinaci vyučování on-line tak, abychom rodiny nepřetěžovali a aby si sourozenci mohli pomáhat namísto toho, aby se museli přetahovat o tablet nebo počítač. Hledali jsme cesty k těm, kteří doma sami vyhovující techniku neměli a byli tak znevýhodněni ve svém dalším rozvoji. Hodně jsme se zabývali i těmi, kteří si uzavření škol popletli s prázdninami.

S přicházejícím létem jsme se společně těšili, že se situace zlepší a budeme se moci vrátit všichni do tříd a užívat si školu, jak jsme byli zvyklí. Všichni víme, že v červnu jsme se vrátili do téměř normálního stavu a děti si po dramatické odmlce začaly zvykat na obnovenou školní docházku. Celé několikaměsíční období bylo pro všechny skutečnou školou života. Učitelé se naučili využívat aplikaci Teams a celý systém, který Office 365 nabízel. Využili jsme i nabídky výukových programů, které nám dodavatelé umožnili využívat i na dálku, takže je měly děti k dispozici i doma. A blížily se prázdniny. Děti si mohly odpočinout, rodiče také, protože jejich zatížení bylo obrovské. Hlavně bychom měli poděkovat za podporu rodičům malých školáčků, ti to měli ze všech nejsložitější.

Ve škole jsme však nebrali prázdniny jako dobu spánku. Podařilo se nám absolvovat řadu webinářů, dopracovat školní komunikační systém a překonat jeho slabiny. Brali jsme celou situaci především jako příležitost ke zvýšení kvality a znásobení možností sebevzdělávání a zpestření vyučování pro všechny. Čas šel dál a tušili jsme, ač neradi, že nic již nebude tak klidné, jako dřív. Ministerstvo školství podpořilo školy dotací na vylepšení možností pro distanční vzdělávání. Techniku jsme získali pro učitele, ale i pro žáky, kteří doma dostatečnou techniku nemají. Podzim jsme začali relativně v poklidu a zpočátku se zdálo být vše jako dřív, ale nebezpečí bublalo pod povrchem a letní příprava se ukázala být velmi důležitá. Učitelé získali profesionální komunikační prostředí, absolvovali vzdělávací kurzy a vyměňovali si spolu své zkušenosti. S dětmi ve třídách pedagogové připravovali mobilní telefony a způsoby přihlašování do školního distančního prostředí tak, aby nás již nezaskočilo případné uzavření škol. Situace se vyvíjela velmi překotně, a tak jsme nestihli úplně všechno, ale příprava se vyplatila. Převážná většina dětí se již dnes dokáže bez obtíží spojit se svými učiteli, učitelé se soustředí na to nejdůležitější z učiva, které je nutné probrat a všichni společně jsme se naučili být spolu i vzdáleně.

Pro školu byla tato doba opravdu revoluční a přiznejme si, že co jsme dříve vnímali jen okrajově, to dnes bereme jako nutnou součást našeho života. Žijeme ve složité době, ale společně se nám všechny nástrahy daří překonávat mnohem snáze. Vědomí, že ač je možnost setkávání hodně omezená, umíme se spojit a společně se i distančně učit, i bavit a trošku i usmívat je hodně povzbuzující. Dnes víme, že se nemusíme stydět, že bychom zaspali. Nepříjemnosti doby umíme zvládnout a jsme zase o krok dál. A toto je opravdové učení, toto je skutečná škola života pro život.