Na co si dát pozor a jak tomu předcházet?
Léto si většina lidí spojuje s pobytem venku, odpočinkem na terase nebo koupáním v bazénu. Jen málokdo ale přemýšlí nad tím, že právě v tomto období mohou být venkovní dlažby a zpevněné plochy nebezpečně kluzké. Přitom nejde jen o problém deštivého počasí. Kombinace pylu, vody, prachu a organických usazenin vytváří během léta na mnoha površích tenkou vrstvu, která výrazně snižuje přilnavost.
„Nejvíce je to vidět kolem bazénů, na terasách nebo na místech, která zůstávají déle vlhká a zároveň se intenzivně používají. Stačí ranní rosa, několik deštivých dnů nebo voda nanesená od bazénu a povrch může být mnohem kluzčí, než se na první pohled zdá. Riziko přitom často podceňují i lidé, kteří mají kolem domu kvalitní venkovní dlažbu,“ upozorňuje Lukáš Rom ze společnosti Kärcher.
Proč jsou povrchy v létě kluzčí než během roku
Během léta se na venkovních plochách hromadí velké množství jemných nečistot. Pyl, prach, zbytky trávy nebo drobné organické částice vytvářejí na povrchu jemný film, který bývá za sucha téměř neviditelný. Jakmile se ale spojí s vodou nebo vlhkostí, začne se povrch chovat úplně jinak.
„Typické je to například kolem bazénů, kde lidé chodí bosky a pravidelně přenášejí vodu na okolní dlažbu. Na povrchu se zároveň drží zbytky opalovacích krémů, trávy nebo pylu, které se postupně usazují ve spárách a struktuře materiálu. Podobný problém se objevuje i na dřevěných terasách, kamenných chodnících nebo na dlažbě pod pergolami. Na méně osluněných místech se navíc mohou tvořit jemné vrstvy řas nebo organických povlaků. Ty bývají nejnebezpečnější právě ve chvíli, kdy navlhnou. Povrch pak může klouzat i při běžné chůzi,“ říká Patrik Hogh z Čistímeee.
Nejrizikovější jsou okolí bazénů a zastíněné terasy
Velmi problematické bývají především plochy v okolí bazénů. Neustálý kontakt s vodou, vysoké letní teploty a intenzivní provoz vytvářejí ideální podmínky pro vznik kluzkých vrstev. Riziko se zvyšuje zejména u hladších dlažeb nebo u míst, kde voda pravidelně zůstává stát.
Podobná situace nastává také na zastíněných terasách nebo v okolí pergol. Pokud na povrch nedopadá dostatek slunce, zůstává zde déle vlhkost a nečistoty se usazují rychleji. Často jde o místa pod stromy, u severních stěn domu nebo v rozích, kam méně proudí vzduch. Právě zde si lidé často všimnou problému až ve chvíli, kdy na dlažbě uklouznou nebo když začne být povrch na dotek nepříjemně hladký. Přitom první známky bývají nenápadné, tmavší mapy, jemný povlak nebo rychlejší usazování nečistot.
Jak kluzkým povrchům předcházet
„Základem je pravidelná údržba a odstranění nečistot dříve, než se spojí s vlhkostí a vytvoří kluzkou vrstvu. Nejproblematičtější bývají místa kolem bazénů, pod pergolami, u venkovních sprch nebo na severních stranách domu, kde povrch po dešti nebo po ranní rose vysychá pomaleji. Právě zde se nejrychleji drží pyl, jemný prach, zbytky trávy nebo organické povlaky. Běžné opláchnutí hadicí často nestačí. Jemné nečistoty totiž zůstávají usazené ve struktuře dlažby i ve spárách a po opětovném navlhnutí začínají znovu klouzat. Proto se při údržbě venkovních ploch často využívají tlakové čističe, které dokážou proudem vody uvolnit i usazeniny, které nejsou na první pohled vidět. U dlažby kolem bazénů nebo na větších terasách je vhodné čistit průběžně během celé sezóny, nejen jednou na jaře,“ doporučuje Lukáš Rom z Kärcher.
Na větší a rovné plochy se velmi dobře hodí také speciální čističe teras a dlažeb s rotujícími tryskami, které čistí povrch rovnoměrně a bez výrazného rozstřiku vody do okolí. Díky uzavřenému krytu se nečistoty nerozstřikují zpět na okolní nábytek nebo stěny a práce je výrazně rychlejší než při použití samotné trysky.
„Tyto nástavce se osvědčují zejména na zámkové dlažbě, kamenných terasách nebo v okolí bazénů, kde bývá kluzký povrch největším problémem. Důležité je také pravidelně kontrolovat místa, kde voda zůstává nejdéle – například rohy teras, prostory pod květináči, okolí schodů nebo spoje jednotlivých dlaždic. Pokud se zde začínají objevovat tmavší mapy, jemný povlak nebo povrch při chůzi ztrácí přirozenou drsnost, bývá to první signál, že se začíná vytvářet kluzká vrstva,“ dodává Patrik Hogh z Čistímeee.
Zdroj:
Klára Procházková
www.aspen.pr
