Všichni mě berou jako hodného člověka. Vždycky pomůžu, vyjdu vstříc a snažím se nedělat problémy. Jenže poslední dobou mám pocit, že už nemůžu. Často říkám ano, i když bych nejraději řekl ne. Když odmítnu, mám výčitky a bojím se, že někoho zklamu nebo budu působit sobecky. Kde je hranice mezi tím být hodný a tím nechat se využívat? A jak se dá naučit říkat ne bez pocitu viny?
ilustrační foto
Být člověkem, který umí pomoci, podpořit a vyjít druhým vstříc, je velmi cenné. Někdy se ale může stát, že snaha nezklamat ostatní začne postupně převažovat nad tím, co potřebujete vy sám. A právě tam se začíná ztrácet rozdíl mezi laskavostí a sebezapřením. Říct „ne“ neznamená být sobecký.
Zkuste začít malými kroky. Nemusíte hned všechno vysvětlovat ani se dlouze omlouvat. Někdy úplně stačí říct: „Teď na to nemám kapacitu,“ „Potřebuji si to rozmyslet,“ nebo „Tentokrát to nezvládnu.“ Krátká, klidná věta často stačí víc než dlouhé obhajování.
Je možné, že se zpočátku objeví pocit viny. Ne proto, že byste dělal něco špatně, ale proto, že děláte něco jinak, než jste byl zvyklý. Hranice se neučíme ze dne na den. Učíme se je postupně, skrze malé situace, ve kterých si dovolíme brát vážně i sami sebe.
Laskavost je cenná vlastnost. Jen by neměla znamenat, že vy sám zůstanete na posledním místě.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Proč laskavý člověk už nemůže?
Laskavost je krásná vlastnost, ale může začít bolet ve chvíli, kdy se z ní stane povinnost. Problém nastává tehdy, když říkáme ano ne proto, že opravdu chceme, ale protože se bojíme říct ne. Bojíme se, že někoho zklameme, že budeme působit sobecky nebo že se druhý člověk urazí. A tak raději ustoupíme, potlačíme vlastní potřebu a jdeme dál, i když už v sobě cítíme únavu nebo napětí.
Hodní lidé často velmi dobře vnímají potřeby druhých, ale mnohem hůř obracejí stejnou laskavost k sobě. Jenže pokud člověk dlouho přehlíží sám sebe, může postupně ztrácet radost, energii i pocit vnitřní svobody. Hranice nejsou opakem laskavosti. Naopak pomáhají, aby pomoc druhým nevycházela ze strachu nebo viny, ale ze skutečného rozhodnutí. Říct ne neznamená být špatný člověk. Znamená to respektovat své možnosti, čas i kapacitu.
Začít se dá malými kroky. Nemusíte se dlouze omlouvat ani všechno vysvětlovat. Někdy stačí říct: „Teď na to nemám kapacitu,“ nebo „Promyslím si to a dám vědět.“ Zpočátku se může objevit vina, ale to neznamená, že děláte něco špatně. Jen se učíte jednat jinak než dřív.
Být hodný neznamená být neustále k dispozici. Skutečná laskavost může existovat i tam, kde jsou hranice, upřímnost a respekt k sobě.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
