Rodinná advokátka a spisovatelka JUDr. Daniela Kovářová je nezávislou kandidátkou na senátorku za obvod č. 7 (Plzeň – město) v letošních podzimních senátních volbách.
Co by měli voliči vědět o vás jako o člověku?
Je mi 57 let. Jsem vystudovanou právničkou a téměř celou svou advokátní praxi se zaměřuji na rodinné vztahy, na reálné starosti a trápení, jaké prožívá mnoho normálních lidí kolem nás. Mou kanceláří prošlo na sedm tisíc klientů se svými příběhy, konflikty, selháními, přáními. Každému jsem se snažila podle svých sil co nejvíce pomoci a také jsem se od nich mnohé naučilo o tom, jak to v životě chodí a jak to chodí i v mezních situacích. Jsem 34 let vdaná a mám dvě dospělé děti. Žijeme i spolu s dětmi už 28 let ve Štěnovicích. Vždy jsem se zajímala o místní život, mezi sousedy se cítím dobře, a tím myslím i sousedy z okolních vsí. Také bych měla dodat, že jsem spisovatelkou, vydala jsem několik desítek knih – od odborných publikací po knihy o vztazích či zábavné detektivky nebo i knihu o pivu. A ještě k onomu rodinnému právu: založila jsem a vedu Unii rodinných advokátů ČR, což je hlavně vzdělávací a poradenská organizace.
Proč by lidé měli volit právě vás?
Protože jsem jedinou kandidátkou (a navíc jedinou nezávislou), která chce bránit jejich každodenní normální život před regulacemi, zákazy, novými povinnostmi a byrokracií. A protože nesnáším politickou korektnost a odmítám podporovat omezování svobody projevu, progresivismus a pitomé módní výstřelky. Mě zajímá skutečný život.
Co je na práci senátora nejdůležitější?
Neztratit kontakt s lidmi a s normálním životem. Nenechat se oblbnout formalitami a procedurami politiky a myslet si, že nejdůležitější prací senátora jsou vnitřní procesy, jednací řády a poslušné schvalování veškeré předložené legislativy.
Jak vysvětlíte význam horní komory běžnému občanovi?
Senát je pojistkou proti hloupostem a škodlivostem, na kterých se mohou dohodnout politici, když mají většinu anebo když je média poblázní natolik, že nesmyslný zákon urychleně schválí. Hodně takových hloupostí, komplikujících život normálním lidem, vznikne politickým obchodem ve sněmovně: vy nám schválíte toto, my vám zase tamto, i když s tím moc nesouhlasíme. A tak prochází jedna hloupost za druhou. Musí být nějaké síto, které tomu může bránit. A to může být Senát, pokud se do něj dostane pár normálních lidí.
Jak chcete přispět k tomu, aby se problémy regionu prosadily v centrální politice?
Chci hlasitě mluvit o všech skutečných problémech, které mé voliče trápí. Ty jsou ve všech regionech podobné a velice vzdálené tomu, čím žijí elity v Praze. Pro mne není problém sednout si kdekoli na vsi do hospody se štamgasty a vyslechnout je. U některých politiků mám dojem, že s normálním člověkem ani nepřijdou do styku. Že nechodí nakupovat, že nemluví se svými sousedy. Že vůbec nevědí, co obyčejného občana trápí.
Jako senátorka budete moci předkládat návrhy zákonů. Jaký by podle vás byl třeba?
Copak nějaký zákon chybí? Naopak, tisíce jich přebývá! Zákony je třeba spíš rušit, než schvalovat nové. Lidé nežijí podle zákonů, ale podle toho, jak je doma vychovali. Máme tolik regulací, povinností, buzerace a administrativy, že chci spíš to obrovské množství legislativy zmenšovat, nikoliv zvětšovat. Nové a nové povinnosti až do zblbnutí nepotřebujeme.
Budete se v případě zvolení věnovat jen senátorské práci? Nebo se budete souběžně věnovat i podnikatelským, pracovním, politickým a jiným aktivitám?
Svou advokátní praxi pochopitelně zásadně utlumím. Chci se však i nadále věnovat Unii rodinných advokátů, kterou jsem založila a vedu, protože jde o osvětovou a vzdělávací činnost, která slouží nejen advokátům, ale zejména veřejnosti. Ale hlavně nechci jen sedět v Praze v Senátu. Chci zůstat mezi svými a dál se toulat po krásných vsích na jih od Plzně a užívat si chvíle tam, kde svět je ještě v pořádku. A kéž by takový zůstal.
Uvádíte, že při svém setkávání s lidmi slyšíte od nich často nespokojenost. Co je nejvíce trápí?
Lži v médiích. Řeči politiků, které se vůbec netýkají reálných potíží normálních lidí. Civilizační feministické a duhové blbnutí, ničení rodin, zavádění výstřelků jako nové normy. Drahota. Příkazy, zákazy, byrokracie, zbytečné předpisy. Vysoké daně. Diktování životního stylu.
Vy při své kampani do Senátu zdůrazňujete normální život. Co si pod tímto pojmem představujete a čím je ohrožen?
V každé poslední hospodě na vsi každý místní strýc dobře ví, co je normální a co je novodobá ztřeštěnost. Nenechme se zatlačit do role, kdy my budeme muset vysvětlovat, co to je být normální. Ať nám vysvětlují pokrokáři, v čem jsme tak zaostalí. Oni údajně myslí na naše dobro. Ale já říkám: nenechme si ho vzít. O svém dobru si má každý rozhodovat sám.
