Už několik let mám pocit, že nejsem dost dobrá. V práci mám strach, že udělám chybu, doma mám pocit, že nejsem dost trpělivá máma ani partnerka. Když se mi něco povede, rychle to přejdu, ale když se něco nepovede, dokážu o tom přemýšlet celé dny. Vím, že to není zdravé, ale nevím, jak z toho ven…
ilustrační foto
To, co popisujete, zní jako silný vnitřní kritik. Ten vám nedovolí přijmout úspěch, ale chybu zvětší a drží vás v ní celé dny. První krok je uvědomit si, že hlas „nejsem dost dobrá“ není fakt, ale myšlenka. Když se objeví, zkuste si říct: „Tohle není objektivní pravda.“ Když uděláte chybu, dejte si krátký prostor (třeba 5 minut) a položte si tři otázky: Co se stalo? Co si z toho beru? Co příště udělám jinak? A pak téma vědomě uzavřete. Dlouhé sebeobviňování vás neposune, jen oslabí. Stejně důležité je začít trénovat vnímání toho, co se vám daří. Každý večer si napište tři konkrétní věci, které jste toho dne zvládla. Zapisujte i malé úspěchy, nemusí to být nic „zásadního“. Mozek si musí zvyknout, že úspěch je stejně důležitý jako chyba. Zkuste si také položit otázku: Požadovala bych tohle po někom, koho mám ráda? Pokud ne, proč to požaduji po sobě? Nemusíte být perfektní, abyste byla dobrá máma ani partnerka. Láska, snaha a ochota růst jsou to podstatné, a to všechno už v sobě máte.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Proč tolik žen věří, že nejsou dost dobré?
Pocit „nejsem dost dobrá“ se objevuje u mnoha žen, často i u těch, které zvenčí působí sebejistě. Vyrůstaly v prostředí, kde se oceňovala přizpůsobivost, spolehlivost a výkon, ale málokdy se mluvilo o tom, že člověk může mít hodnotu i tehdy, když něco nezvládne nebo odmítne. Když se pak objeví chyba, únava nebo jen obyčejný lidský limit, mozek to snadno přetaví v rozsudek nad celou osobností. Místo „tohle se mi nepovedlo“ se ozve „já jsem ta, která není dost“. Tento vnitřní hlas bývá tvrdý a neúprosný. Pomáhá, když si všimnete, jak mluvíte sama k sobě v momentech nejistoty. Pokud byste stejná slova nikdy neřekla někomu blízkému, je to jasný signál, že nejde o realitu, ale o naučenou přísnost.
Prvním krokem je uvědomit si, že hodnota člověka nevzniká z výkonu. Neztrácíte ji, když něco nestihnete, nezvládnete nebo odmítnete. Zkuste si pro začátek vědomě zapisovat malé úspěchy dne. Ne velké výkony, ale drobnosti, které byste jinak přešla. Člověk si často všímá hlavně toho, co se nepovedlo, ale když si začnete připomínat i malé momenty, které se povedly, postupně se naučíte posuzovat spravedlivěji. Nepůjde to najednou, ale buďte trpělivá, postupně si uvědomíte, že původní pocit nedostatečnosti nebyl odrazem skutečnosti, ale dlouhodobě zakořeněným zvykem, který je možné změnit.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
