Každý rok si dávám novoroční předsevzetí, ale už v lednu nebo únoru mám pocit, že je nezvládám. Začnu se obviňovat a nakonec toho nechám úplně. Jak to letos udělat jinak?
ilustrační foto
Pocity viny a selhání často nevznikají proto, že bychom „nebyli dost disciplinovaní“, ale naopak proto, že k sobě mluvíme velmi tvrdě. Mnoho lidí má vnitřní hlas, který jakékoli uklouznutí okamžitě hodnotí jako důkaz osobního selhání. Právě tento způsob myšlení bývá větší překážkou než samotné porušení předsevzetí.
Z psychologického hlediska je důležité oddělit chování od vlastní hodnoty. To, že se vám něco nepodaří, neznamená, že jste selhala jako člověk. Znamená to pouze, že jste v danou chvíli narazila na své limity a ty má každý z nás.
Užitečné může být všímat si, co se v takových chvílích odehrává uvnitř. Jaké myšlenky se objevují, jaké emoce je doprovázejí a odkud mohou pocházet. Místo sebekritiky zkuste zvolit postoj zvědavosti: Co mi tato situace říká? Co jsem možná podcenila nebo přecenila?
Zkuste začít jednou změnou, kterou implementujete do svého dne. Teprve až se vám tato změna stane skutečným návykem (což se děje zhruba po 2 měsících), můžete přidat další.
Trvalá změna nevzniká z tlaku, ale z pocitu bezpečí. Když si dovolíme dělat chyby bez toho, abychom se za ně trestali, vytváříme prostor, ve kterém se můžeme znovu nadechnout a pokračovat dál. A právě to je často klíčem k tomu, aby změna byla dlouhodobá a udržitelná.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Když novoroční předsevzetí skončí už v únoru: co s tím (a proč to není selhání)
Začátek roku bývá pro mnoho lidí spojený s očekáváním změny. Leden přináší naději, nové plány a předsevzetí, která mají zlepšit náš život. Více pohybu, zdravější režim, méně stresu nebo lepší rovnováhu mezi prací a osobním životem. Jakmile se ale prvotní nadšení vytratí, často se objeví tlak, pochybnosti a pocit, že jsme selhali.
Únor je pro mnoho lidí momentem, kdy se realita střetává s představami. Pokud se nám nedaří plnit vše podle původního plánu, snadno sklouzneme k sebekritice a obviňování. Je proto důležité si připomenout, že smyslem předsevzetí není výkon ani dokonalost. Skutečná změna nevzniká z tlaku na sebe, ale z porozumění vlastním potřebám a možnostem.
Udává se, že než se z předsevzetí stane zvyk, mozku to trvá přibližně 66 dní. A to mluvíme pouze o 1 předsevzetí. Co pak s naším mozkem udělá, když si jich “nasekáme” na začátku roku hned několik najednou? Není divu, že máme pocit, že selháváme.
Místo dlouhého seznamu cílů může být v této fázi mnohem přínosnější položit si jednoduchou otázku: Co teď skutečně potřebuji, aby mi bylo lépe? Odpověď často nevede k dalším povinnostem, ale ke zpomalení, větší laskavosti k sobě a realističtějším očekáváním.
Prvním krokem k udržitelným změnám je dovolit si zpomalit. Přijmout, že změna je proces, který nemusí být rychlý ani okamžitě viditelný. Malé kroky, které přirozeně zapadají do každodenního života, mají mnohem větší šanci vydržet než radikální plány, které nás vyčerpají už v prvních týdnech roku.
Důležitou součástí je také flexibilita. Každý den nemusí být ideální a návrat ke starým návykům neznamená selhání, ale součást učení. Právě klid, trpělivost a laskavý přístup k sobě samým vytvářejí pevný základ, na kterém mohou změny skutečně růst. I tehdy, když nezačnou podle původního plánu.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
