Rodinná advokátka a spisovatelka JUDr. Daniela Kovářová je nezávislou kandidátkou na senátorku za obvod č. 7 (Plzeň – město) v letošních podzimních senátních volbách.
Oko: Jste úspěšnou advokátkou, pomáháte stovkám klientů. Proč se najednou zrovna nyní hrnete do politiky?
Daniela: Není mi jedno, jak to s naším světem dopadá. Jak jsou bezohledně odhazovány všechny společenské vztahy a struktury, které se osvědčily, a místo něj se dělají společenské experimenty na lidech. A pochopila jsem, že účinně tomu bránit lze především z politických pozic.
Oko: Senátor by měl především prezentovat nějaké postoje, názory, ideje, ne nějaké komunální zájmy. Proč tedy tak zdůrazňujete, že znáte konkrétní životy lidí na jih od Plzně?
Daniela: Dlouhodobě kritizuju unáhlené změny, rychle přijaté zákony a sociální inženýry, kteří si myslí, že novým zákonem vylepší lidem jejich životy. Moje zkušenosti z objíždění regionu a z debat s mými voliči jen můj pohled posilují. Lidem se nelíbí státní regulace a brutální zásahy do života. Chtějí žít svůj tradiční život bez velkých změn. Někteří politici bojují za změny, já naopak za zachování tradic a normálního života se změnami co nejmenšími. Aby šlo o změnu k lepšímu, musí být vyvolána odspodu. Shora nadirigovaná změna je vždycky k horšímu.
Oko: Vaším heslem je ochrana normálního světa. Čím je dnes podle vás ohrožován? A co podle vás ještě je, a co už není normální?
Daniela: V normálním světě existují jen dvě pohlaví – mužské a ženské – a stát se stará o bezpečnost svých občanů, neleze jim příliš do života a nechává na nich, co si myslí a co říkají. Nevnucuje jim, co si mají myslet, a netrestá je za to, co říkají. Nepřijímá unáhleně zákony, které nikdo nezná, nikdo se podle nich nechová a jejich dodržování nikdo nevyžaduje. V normálním světě lidem nikdo nemá říkat, co mají jíst, co pít, kupovat, jak žít a co si myslet.
Oko: Jak vidíte úroveň dnešních médií? Najde tam člověk, co ho zajímá, co se týká jeho života?
Daniela: Existuje celá řada médií, každý si může vybrat. Některá se snaží o objektivitu, jiná jsou zájmová, další bulvární. Mnohá jsou bohužel tendenční a mnozí novináři dnes namísto objektivní investigativní práce přesvědčují čtenáře, co si mají myslet, a předkládají jim jednu tendenční verzi reality jako nezpochybnitelnou pravdu. A nejen to. Témata, která nacházíme v médiích na předních stranách, se denních starostí lidí týkají jen minimálně. Lidé pak mají pocit, že se jim vnucuje nějaký cizí, umělý svět. Namísto toho, ve kterém oni žijí své každodenní radosti a strasti.
Oko: Čím se podle vás zabývají dnešní politici, především ti, co mají moc?
Daniela: To vskutku netuším. Nechci jim sahat do svědomí, stejně jako nechci vyznávat jejich náboženství. Zdá se mi, že většina řeší jakési globální vzdálené problémy, které nezajímají normálního občana a voliče. Já se chci zaměřit právě na každodenní život. Například na zanikající vesnice, v nichž v posledních letech zavřely konzumy i hospody, mladí odešli do měst a městská doprava poklesla, takže v těchto obcích se takřka zastavil život. To mě na rozdíl od sporů velmocí a teploty atmosféry za 100 let zajímá.
Oko: Hrozí českým občanům nějaké aktuální nebezpečí? Jaké?
Daniela: Normálnímu životu a běžným českým občanům hrozí aktuálně několik nebezpečí: zakazují, kritizují a trestají se jiné než mainstreamové názory, což vede k tomu, že řada lidí se už ani neodváží svůj názor vyslovit. Když lidé slyší, jak politici řeší kvóty, fluidní pohlaví a zákazy otevřených krbů, přestávají politikům věřit, a co horšího, přestávají se o politiku vůbec starat a nechtějí chodit k volbám. A to je pro demokracii zkázonosné. A když se lidé přestanou starat o věci veřejné, nevratně dají politikům do ruky zbraň. Mnohé nevratné kroky mimochodem už proběhly. Obávám se, že je už vlastně pozdě.
Oko: Máte strach s Ruska?
Daniela: Mám obavu ze všech velkých mocností, které nám vnucují svůj pohled. Já budu mít vždycky v první řadě na mysli českou zemi a její občany. Koneckonců tak to politikům ukládá i Ústava ČR.
Oko: Máme pomáhat Ukrajině a Ukrajincům?
Daniela: Podobně jako jiným zemím a jen tehdy, pokud to není na úkor naší země. A nezapomínejme, že na světě je 195 zemí a zemí sousedících s našimi sousedy je víc než deset. Korektní vztahy bychom měli udržovat se všemi zeměmi, ale primárně máme mít na mysli prospěch té naší a jejích občanů. To také plyne z Ústavy.
Oko: Co říkáte současné zelené politice, klimatickým cílům EU a Green Dealu?
Daniela: Je to zničující experiment, likvidující prosperující hospodářství. Bohužel nezůstalo u proklamace, ale státy i firmy se pokoušejí ty nesmysly realizovat. Stojí nás to obrovské úsilí a náklady, které se dnes začínají naplňovat. Drastický růst cen základních potravin, energií a služeb jsou bohužel důsledkem těch nesmyslných cílů. Měli bychom se jich zbavit hned teď. Je třeba o tom otevřeně mluvit a říct dost.
Oko: Co dnes nejvíce ohrožuje rodinu?
Daniela: Rodinu ohrožují státní zásahy a podpory jednotlivců. Rodiny vždycky držely pohromadě a podporovaly své nejslabší články. Jenomže stát začal příliš podporovat jednotlivce, a to i ty, o které by se postarala rodina. Další ránu rodině zasadil extrémní feminismus a individualismu. A vše dokonalo české právo s dnešním výkladem, podle něhož má každý jen práva na vše, ale žádné povinnosti.
Oko: Kdysi byly na každém městečku desítky spolků s bohatým životem. Potřebují se dnes lidé navzájem. Zahyne společenský život na venkově?
Daniela: Bolí mě srdce, když jezdím jihoplzeňskými vesničkami. V mnohých zavřeli krámky i hospůdky, snížili frekvenci spojů městské a příměstské dopravy, a když tam nevede železniční trať, mnohdy se tam život zastavil. Naopak v některých vesnicích se najdou dva tři aktivní lidé, kteří organizují pro ostatní soutěže v šipkách nebo ve fotbale, bály, podporují hudební skupiny nebo setkání rodáků. Poslední roky však spolkovému životu na vesnicích daly pořádně zabrat. Vinu nesou státní zákazy, restrikce a regulace. Plošný zákaz kouření, EET, spotřební daň u piva a nakonec zavření hospod během posledních dvou let. To vše změnilo chování lidí a mnozí se do hospod a k aktivitám už nikdy nevrátí. Ano, na mnoha místech společenský život zanikl nenávratně.
Oko: Jste moderní ženou. Navíc zaměstnanou. Co vás baví?
Daniela: Baví mě chodit na procházky do lesa, číst knihy a sledovat filmy. Také mě uklidňují ruční práce a vytváření šperků z korálků. Před třemi lety jsem začala pít pivo a začala se zajímat o jeho výrobu. Ráda navštěvuji malé pivovary a malé hospody na venkově. Mám ráda lidi a jejich příběhy a pokaždé se dovím něco nového a zajímavého. Teď právě dopisuji další knihu o dobrém manželství. A tak se ptám lidí, kterým dobré manželství dlouho vydrželo, na jejich zkušenosti. Psaní knih mě taky baví a současně je to pro mě velká relaxace.
Oko: Čeho se nejvíc bojíte vy osobně? Stáří? Nemoci? Bolesti? Samoty?
Daniela: Bojím se fyzické bolesti, ale tu už dnes naštěstí umíme tlumit. Nechci být sama, ale samota je věc, kterou člověk může minimalizovat, když udržuje vřelé vztahy se svým okolím. Ze všeho nejvíc nechci přežít své nejbližší. A tak vychutnávám každý okamžik a žiju naplno. Tak doufám, že až přijde konec, budu připravena.
