Megalomanské představy současného vedení kraje

Má kraj vytvářet průmyslové zóny a kupovat zdevastované budovy, které ke své činnosti nepotřebuje?

Historie fungování krajů včetně toho našeho Plzeňského není příliš dlouhá. Všeho všudy je to 22 let a 5 a půl volebního období. Vznik krajů nebyl příliš připravený legislativně ani finančně a debaty o rozsahu jeho činnosti byl velmi neukotvené.

Jsem pamětníkem vzniku krajů. Vím, jaké debaty tehdy ten vznik provázel. Zda budou či nebudou zároveň zrušeny okresy (resp. „okresní úřady“), jaké finanční zázemí budou kraje mít? Budou spíše institucí, která má plnit přesně dané zákonné kompetence nebo to bude instituce, která bude postupně bublat a rozšiřovat dle politického zadání rozsah své činnosti fakticky bez omezení. Nebudou pak kraje ubírat jednou ze státních pravomocí, podruhé z pravomocí obcí? To byly velmi těžké otázky, které se postupně řešily. První i druhé reprezentace krajů byly velmi opatrné, velmi obezřetné k nějakému rozšiřování své působnosti za rámec zákonných povinností. Vycházely z toho, že rozšiřování zájmových sfér nakonec povede k tomu, že na vlastní zákonné kompetence nebudou mít kraje peníze.

V této logice vznikalo i tzv. rozpočtové určení daní, tedy systém, kdy se kraje po příklad obcí začaly podílet na výnosu tzv. sdílených celostátních daňových výnosů. Plzeňské kraj v nejednoduché debatě se úspěšně prosadil a má relativně velký podíl na sílených daních. To bylo ale spojeno ale také s jeho profilem,  s počtem  malých obcí a velkou rozlohou. Jednou z oblastí, kterou kraje převzaly od státu byla podpora rozvoje venkova. Na podporu venkova byly kraji převedeny poměrně velké peníze a kraj je také prostřednictvím svých vypsaných dotačních titulů pro tyto účely hned od začátku používal.

Hlavní povinnosti ale byly spojeny s fungováním krajských nemocnic, zřizovatelskými pravomocemi v oblasti kultury, školství a sociálních služeb. Kromě toho začal nést zodpovědnost za tzv. dopravní obslužnost a podporu budování vodohospodářských sítí.

V roce 2008 došlo k tzv. oranžové tsunami. V našem kraji koalice sociálních demokratů a komunistů začala tvrdit, že vše bude dělat jinak a lépe. Lépe to nedělala a jinak vlastně také moc ne. Za časů hejtmana Milana Chovance sice založila nové instituce a celkový počet lidí zaměstnanecky spojený s krajem a jeho novými institucemi významně narůstal. Ale to bylo zhruba tak všechno. Pod novým nemocničním holdingem se lépe nevadlo nemocnicím, vznikl nová krajská správa a údržba silnic, což ale vůbec neznamenalo, že by se na opravy silnic  vynakládalo více peněz. Naštěstí vypomohly evropské dotace, takže ty statistiky nevypadaly pro oranžovo-červenou koalici tak negativně. Po příchodu hejtmana Václava Šlajse se začalo zase docela šetřit. Někdy zbytečně, když pominu jeho mnohokráte propíranou komunistickou minulost, předával v roce 2016 kraj se slušnými rezervami, za které jsem byl shodou okolností kritizován osm let předtím.

Přišla nová éra hejtmana Josefa Bernarda, bývalého generálního ředitele plzeňské Škodovky. Bernard sice neměl ve své profesní historii politicky sporná místa. Rád to stavěl od určité doby na odiv, jako kdyby byl snad jediným aktivním účastníkem listopadové revoluce. Jako hejtman ale zcela měnil kurs fungování kraje. Přicházel s překvapivými nápady, které měly kraj modernizovat či posunout do zcela jiné úrovně. Zapomínal ale na jediné, že kraj nemáme pro nějaké „tvůrčí“ dílny, ale proto, aby zajišťoval ty služby, které ze zákona zajišťovat má. Za jeho éry s pomocí kraje vznikly  nejrůznější sportovní akademie, měla se budovat nová střelnice pro konání mistrovství světa a také skateparky, jezdit drezíny a  mnohé další nápady.  Běžné fungování kraje,  pro které kraje také vznikaly, mu už tak na srdci neleželo. Byl jsem v té době v radě kraje a snažil jsem se s panem hejtmanem nějak vycházet. Mně klacky pod nohy neházel, ale celková atmosféra jednání rady se postupně zhoršovala. Jak to dopadlo víme, hejtman odešel z ČSSD, díky které se stal ale hejtmanem. Ve volební kampani bojoval proti stavbě galerie a přišel s nápadem koupit zdevastované lázně s „vizí“ její rekonstrukce na multifukční budovu. Nikdy jsem se moc nedozvěděl, k čemu by tato budova sloužila. Pro krajské instituce rozhodně ne. Pak tato věc zapadla. Po volbách byla ustavena koalice, které mnozí fandili, ale já jsem jí mnoho času nedával. Spoléhat se na nevypočitatelné piráty s minimální zkušeností z veřejné správy a na lidi kolem bývalého hejtmana, od kterého nebylo možno čekat nějaký konzistentní politický postoj, bylo velmi riskantní. Riziko se také nevyplatilo. Ti, kteří tak bojovali proti Babišovi a hnutí Ano, až to bylo podezřelé, se najedou s tímto hnutím spojili a vytvořili novou koalici s mnoha politickými turisty. Cesta k prosazení všemožných nápadů se tím otevřela.

Ani rok na sebe nedal čekat a už Josef Bernard s letitým politickým „inženýrem“ zeleného zabarvení za podpory hejtmana Špotáka už vytvářejí velkou průmyslovou  zónu. Sice s odporem těch, v jejichž územním obvodě  budou tzv. gigafaktory působit. Těmi odpůrci jsou příslušné obce a jejich občané. Vše se odehrálo s mimořádnou rychlostí a takříkajíc „tajně“. S velkým překvapením tento projekt (v podstatě tzv. baterkárna bez významnější přidané hodnoty, ale s množstvím dovezených pracovních sil) hladce prošel na vládě. Zelenou ale zatím nemá. Letiště v Líních určitě není v uspokojivém stavu. Nájemce, který neplatí nájem a odmítá se vystěhovat. Ale také obrovská letištní dráha, na které mohou přístávat ty největší Boeingy, mimořádná letecká tradice, místo využívané leteckou záchranou službou. Opravdu si myslíme, že toto všechno se má bez rozmyslu šmahem zahodit a investovat do velmi kontroverzního projektu ze státního rozpočtu až 9 miliard Kč. Pohádky o velké návratnosti investice se dobře poslouchají, ale čím větší se udávají efekty , tím větší by měla být obezřetnost kraje. Ale není. Současné vedení se žene…… Upřímně řečeno, nevím, za čím.

V nedávných dnech proběhla médii zpráva, že kraj chce kupovat lázně. K tomu však musí být také vůle na straně současného majitele a tedy případně prodávajícího. Opět slyšíme slova o multifunkčním využití budovy, o zázemí pro různé spolky. To všechno za mnoho set milionů.

Pochopil bych, kdyby kraj usilovat např. v Domažlicích o koupi bývalé tkalcovny a využil ji pro chodské muzeum, které se tísní v nevyhovujících prostorách. Dokonce bych rozuměl tomu, kdyby kraj nakonec převzal sušickou nemocnici a pomohl tomuto městu a celému sušickému regionu. Je to sice také velmi sporná záležitosti, ale na rozdíl od lázní jde o zdravotní oblast, které by se měl kraj bezesporu věnovat. To v případě multifunkčního využití lázní lze najít jen těžko. Ano i mne netěší pohled na zdevastovanou budovu lázní. Je to ostuda města a bohaté statutární město Plzeň by mělo také tento problém vyřešit připusťme i s pomocí kraje. Ale určitě v tom nevidím hlavní úlohu.

Pokud by kraj pomohl s podporou výstavby  velkého koncertního sálu, kde by mohla působit vynikající Plzeňská filharmonie, to je něco zcela jiného. Z lázní však skvělý akustický prostor sotva vytvoříme. Bude to zase taková multifunkční náhražka, která bude stát kraj jen peníze.

 

Vladislav Vilímec