Špatná kvalita povrchových a podzemních vod – a s tím související rizika – je problém, který v Česku dlouhodobě trvá. Na neutěšenou situaci upozorňují vědci, potíže přiznává i Ministerstvo životního prostředí. Škodlivé látky se přitom dostávají také do pitné vody. Kromě pesticidů mezi ně patří i zbytky léčiv a ženských hormonů, které mohou u zvířat měnit pohlaví a způsobovat jejich rakovinu a neplodnost.
Hormonálně aktivní látky a další škodliviny se „do oběhu“ dostávají z nedostatečně upravené odpadní vody. Nejen z domácností, ale v mnohem větší míře ze zemědělských a průmyslových podniků či z nemocnic. „Potíž často není v tom, že by vodu vypouštěly bez předchozího vyčištění, ale v tom, že není vyčištěná dost,“ říká Miroslav Maňásek ze společnosti Aquarex Waterprofit, která se specializuje na řešení v oblasti úpravy a filtrace vody, optimalizace vodního cyklu a měření kvality vody. Čistíren odpadních vod v Česku sice přibývá, stále jen část z nich je ale vybavena tzv. terciárním, tedy nejvyšším stupněm čištění. Uvádí to Zpráva o životním prostředí České republiky, kterou nedávno představil resort životního prostředí.
Do přírody se tak dostávají látky, které jí prokazatelně škodí. Mohou měnit pohlaví u nedospělých živočichů, způsobovat neplodnost těch dospělých, a dokonce i jejich rakovinu. Prokázat přímou souvislost konkrétních chemických látek se zvýšenou neplodností a častějším výskytem rakoviny u člověka se, podle environmentální pedagožky Martiny Jánišové, spolehlivě nepodařilo, byť některé studie se o to pokoušely.
Snižovat množství škodlivin ve vodě přitom není jednoduché, ty nejagresivnější chemikálie z ní úplně stoprocentně neodstraní ani nejlepší čističky. „Proto je nutné přemýšlet už nad jejich používáním. Zejména na úrovni firem. Opravdu potřebujeme tuhle látku? Nemůžeme ji nahradit jinou, méně škodlivou? V domácnostech bychom se zase měli ptát, zda nevypouštíme do odpadu látky, které spíš patří do kontejneru na nebezpečný odpad,“ říká Miroslav Maňásek.
Zdroj:
Aspen.pr (Aquarex Waterprofit)
