Od malička jsem vyrůstala v rodině, kde se hodně křičelo a přísně trestalo. Táta měl vysoké nároky a často mě srovnával s mou sestrou nebo kamarády, pokud jsem něco nezvládla, cítila jsem se k ničemu. Máma byla hodně kritická a málokdy mě pochválila. V dětství jsem si často myslela, že nejsem dost dobrá, a že všechno, co udělám, nikdy nebude stačit. Teď, když jsem dospělá, mě tyhle pocity stále pronásledují. V práci se bojím projevit svůj názor, i když mi přijde, že mám dobrý nápad. Když na mě někdo zvýší hlas, připomene mi to tu starou bezmoc a okamžitě se mi rozbuší srdce, cítím napětí a mám chuť se stáhnout nebo utéct. Často se sama sebe ptám, jestli jsem dost dobrá, i když vím, že objektivně není důvod pochybovat. Cítím, že moje zážitky z dětství pořád ovlivňují mé sebevědomí a vztahy s lidmi. Chci se těch pocitů zbavit a naučit se vnímat sama sebe s větší jistotou a klidem, ale nevím, kde začít a jak tyhle staré vzorce přerušit.
ilustrační foto
To, co popisujete, není projev slabosti, ale přirozená reakce těla a mysli na to, co jste zažívala v dětství. Dítě, které vyrůstá v prostředí plném křiku, kritiky a nedostatku podpory, si vytváří vzorce přežití, učí se, že chyba znamená nebezpečí, a tělo reaguje stresem i v situacích, které jej neohrožují. Vaše napětí, strach a pocit, že nejste dost dobrá, jsou tedy ozvěnou těchto vzorců. Prvním krokem je uvědomit si, kdy se staré vzorce aktivují, a rozlišit, co patří minulosti a co je současná realita. Pomáhají jednoduché techniky, například vědomé dýchání a uzemnění, soustředění se na to, co právě vidíte, slyšíte a cítíte. Důležité je také postupně posilovat sebepřijetí, připomínat si, že vaše pocity jsou pochopitelné a že si zasloužíte respekt a podporu.
Pokud cítíte, že vás staré vzorce výrazně omezují, pomoci může práce s psychologem. Doporučím kognitivně-behaviorální terapii, která umožňuje tyto vzorce rozpoznat, zpracovat a postupně přepsat. I malé kroky, jako zkoušení vyjadřovat svůj názor nebo stanoviska v bezpečném prostředí, pomáhá budovat sebevědomí a pocit jistoty. Důležité je být k sobě trpělivá a připomínat si, že hledáte cestu, jak své staré vzorce zvládnout. Už samotná schopnost o nich mluvit a hledat řešení je prvním krokem k tomu, abyste se cítila bezpečněji, klidněji a jistěji ve svém životě.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Jak nás ovlivňují komplexy z dětství a jak se s nimi vyrovnat
Komplexy z dětství jsou souborem nevědomých myšlenek, vzpomínek a emocí, které vznikly na základě negativních zkušeností v raném věku. Mohou se týkat vzhledu, schopností, sociálních dovedností, inteligence nebo jiného aspektu našeho já. Mezi nejčastější a nejvíce se vyskytující patří komplexy méněcennosti, superiority (snaha o kompenzaci pocitu méněcennosti – přehnaná sebedůvěra, nadřazenost) a také Oidipův a Elektřin komplex.
I když si často neuvědomujeme, jak silně nás ovlivňují, dokážou zásadně formovat naše chování, postoje a emoce v dospělosti. Můžeme například cítit méněcennost, obavy z kritiky nebo úzkost v situacích, které nám připomínají zážitky z dětství. Tyto komplexy vznikají nejčastěji tam, kde dítě zažilo kritiku, ponižování, srovnávání s ostatními, nebo nedostatek emoční podpory.
Dobrou zprávou je, že se s těmito vzorci dá pracovat a postupně je oslabovat. Prvním krokem je jejich uvědomění, všimnout si, jak komplex ovlivňuje naše reakce a emoce. Dále je důležité naučit se přijímat své pocity a rozpoznat, že nejsou naší vinou, a že si zasloužíme respekt a podporu. Pomáhá také práce na změně negativních myšlenek o sobě a postupné budování sebedůvěry.
V mnoha případech je vhodné vyhledat odbornou podporu. Terapie může pomoci odhalit hlubší příčiny komplexů, naučit se techniky zvládání emocí a postupně oddělit minulost od současnosti. I malé kroky, například vědomé dýchání, uzemňovací techniky nebo bezpečné vyjadřování vlastních názorů mohou vést k postupnému pocitu větší jistoty a klidu.
Práce s komplexy z dětství vyžaduje trpělivost a laskavost k sobě samému, ale každý krok směrem k uvědomění a sebepřijetí je důležitý. Umožňuje nám žít plnější a svobodnější život, bez stínů minulosti, které nás dlouho omezovaly.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
