Dává jim také zdravé sebevědomí. Jaká je v tomto role rodičů?
Co dětem sport přináší?
Sport dítěti přináší kromě zlepšování fyzické kondice, podpory zdraví a dlouhodobého budování odolné imunity také mnoho psychických a sociálních dovedností. Dítě se učí překonávat překážky, pracovat se stresem, získává přirozeně schopnost určovat si cíle a dosahovat jich. K důležitým prvkům patří vývoj dětského sebevědomí, které se přirozeně utváří na základě i drobných úspěchů.
„Další velmi přínosnou schopností, která se při sportování přirozeně rozvíjí je komunikace v týmu. Tu samozřejmě nejvíce podporují týmové sporty, ale ani děti na individuálních sportech nejsou o tyto prvky většinou ochuzeny, protože na skupinových trénincích využívají kolektivní sporty ke komplexnímu zlepšování fyzické kondice a celkového rozvoje,“ říká psycholožka Simona Hřebíčková. „Tyto dovednosti se jim pak budou přirozeně hodit ve školním kolektivu či později v zaměstnání.“
A v neposlední řadě také děti při sportu pracují se svou odolností a rozvíjejí ji. Vnímání konkurence jak na hřišti, tak mimo něj, je příležitostí ke zpracování úspěchu i neúspěchu. V ideálním případě a při dobrém vedení je neúspěch nebo prohra motivací k dalšímu tréninku a zlepšování.
Sportovní kolektiv také usnadňuje tvorbu přátelství. Kamarádství navázané právě při sportovním tréninku často překračují meze sportovního klubu a často trvají celý život. Dítě tak do dospívání a pak do dospělostí získává důležité sociální vazby.
Rodiče hrají velmi důležitou roli při rozvoji sportovních návyků u dětí. „Vliv rodičů a dalších nejbližších dospělých je pro vnitřní motivaci k pravidelnému pohybu zcela zásadní a nezastupitelný a nabývá na síle v případech, kdy rodiče působí na dítě společným pravidelným sportováním, které si užívají,“ říká Petr Salomon z Týmuj a dodává: „Zdravé nadšení, které je základem dlouhodobého sportování, pak přichází v takovémto prostředí přirozeně.“
Důležitým prvkem úspěšného vedení dětí ke sportu také je nevkládat do nich vlastní nerealistická očekávání a nedávat jim těžko dosažitelné cíle. Děti by se také neměly účastnit sportu kvůli tlaku ze strany rodičů nebo trenérů. Lepší je v tomto bodě dát dětem čas a volnost, ať se sami rozhodnou, kdy a jakého sportu se budou účastnit. Pak mají děti nejlepší předpoklady získat pro sport vnitřní motivaci a nadšení.
Na závěr je dobré upozornit, že skutečným cílem sportování dětí by nemělo být primárně dosažení vrcholové výkonnosti, i když všechny děti mají při sportu na mysli své sportovní idoly a snaží se je napodobovat. Statistickým faktem je, že pouze z méně, než jednoho procenta dětí vyrostou profesionální sportovci. „Smyslem zapojení dětí do sportu ale není vychovat další světové šampiony. Jde o to dát jim mentální nástroje, aby byly zdravé, šťastné a úspěšné po zbytek života,“ uzavírá psycholožka Simona Hřebíčková.
Zdroj:
Petr Jarkovský
www.aspen.pr