Karlovarský symfonický orchestr uvede v pátek 17. srpna v Lázních III Dirigentský masterclass. Garantem, pod jehož vedením se představí adepti dirigentského umění, je v Česku usazený kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe.
Koncert uvedou vybrané věty ze Symfonie č. 38 „Pražské” Wolfganga Amadea Mozarta. Je to první symfonie s velkými dechovými party, které znamenaly významný pokrok v Mozartově symfonické technice.
Následná skladba Vltava je druhou symfonickou básní z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany. Skladatel v této básni vykreslil podobu největší české řeky.
Poté zazní orchestrální suita Tance z Galanty Zoltána Kodályho, která patří mezi jeho nejvýznamnější díla.
Koncert vyvrcholí Symfonií č. 7 Antonína Dvořáka. Sedmá symfonie nemůže sice v popularitě „soutěžit” s „Novosvětskou”, jedná se však o Dvořákovo vrcholné symfonické dílo, které patří k nejvýznamnějším výtvorům v pobeethovenovském vývoji symfonického žánru a řada odborníků ji staví i nad symfonie Brahmsovy.
Koncert začíná v 19.30 hodin.
- 8., Lázně III, 19.30 hodin
DIRIGENTSKÝ MASTERCLASS
WOLFGANG AMADEUS MOZART: Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ (vybrané věty)
BEDŘICH SMETANA: Vltava
ZOLTÁN KODÁLY: Tance z Galanty
ANTONÍN DVOŘÁK: Symfonie č. 7 d moll op. 70
Charles Olivieri-Munroe – dirigent, umělecký vedoucí a garant
Garantem a vedoucím Dirigentského masterclassu je v Česku usazený kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe. Pod jeho vedením se představí adepti dirigentského umění.
Koncert uvedou vybrané věty ze Symfonie č. 38 „Pražské” Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791). Premiérově symfonie zazněla 19. ledna 1787 v Praze při první Mozartově návštěvě města. Mozart byl do Prahy pozván na základě nadšeného přijetí opery Figarova svatba. Nelze ale tvrdit, že svou symfonii napsal speciálně pro Prahu, byť jedna z teorií operuje s domněnkou, že tomu tak bylo, o čemž by svědčily velké party dechových nástrojů. Čeští hráči na dechové nástroje byli známí po celé Evropě a pražský dobový tisk přičítal pražský úspěch oper Únos ze Serailu a Figarova svatba právě rozsáhlým dechovým partům. Je ale také možné, že velké dechové party v symfonii jsou výsledkem Mozartova experimentování s orchestrací. Ať už je pravda jakákoliv, skutečností zůstává, že Mozartovo výrazné použití dechů znamená významný pokrok v jeho symfonické technice.
Následná skladba Vltava je druhou symfonickou básní z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany (1824 – 1884). K napsání cyklu skladatele inspirovala česká historie, legendy a krajina. Zpočátku Mou vlast část české veřejnosti za svou nepřijala, postupně se však z cyklu stalo jedno z vrcholných děl české klasické hudby. V básni Vltava vykreslil Smetana podobu největší české řeky.
Orchestrální suita Tance z Galanty patří mezi nejvýznamnější díla Zoltána Kodályho (1882 – 1967). Dětství prožil ve slovenské Galantě a v roce 1905 zde začal i svou sběratelskou činnost lidové hudby z Galanty a jejího okolí. Na sběru lidových písní se později podílel s Bélou Bartókem a své folklórní znalosti uplatnil ve své skladatelské činnosti.
Koncert vyvrcholí Symfonií č. 7 Antonína Dvořáka (1841 – 1904). Sedmá zaujímá v řadě Dvořákových devíti symfonií zvláštní postavení. Svou atmosférou a dramatickým výrazem je v příkrém kontrastu nejen ke dvěma sousedním symfoniím č. 6 a 8, ale rovněž ke značné většině Dvořákova díla. Dílo se vyznačuje absencí slovansky zabarvené melodiky, která byla výrazným znakem skladatelova předchozího, tak zvaného slovanského období.
Sedmá symfonie nemůže sice v popularitě „soutěžit” s „Novosvětskou”, z hlediska celkové koncepce, závažnosti výpovědi a mistrovského formálního zpracování se však jedná o Dvořákovo vrcholné symfonické dílo, které patří k nejvýznamnějším výtvorům v pobeethovenovském vývoji symfonického žánru a řada odborníků ji staví i nad symfonie Brahmsovy. Na proniknutí díla do zámoří měl největší podíl proslulý maďarsko-německý dirigent Arthur Nikisch, který symfonii opakovaně uváděl během svého turné po Spojených státech amerických v roce 1891.
Charles Olivieri-Munroe je uměleckým vedoucím a hlavním dirigentem Krakovské filharmonie v Polsku a současně šéfdirigentem Filharmonie Südwestfalen v Německu. Je rovněž čestným šéfdirigentem Severočeské filharmonie Teplice, s níž je spjat od roku 1997. Působil také u Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu, Filharmonie Brno a v letech 1993-95 byl dirigentem Karlovarského symfonického orchestru.
Během své dosavadní kariéry spolupracoval se špičkovými orchestry po celém světě, např. s Izraelskou filharmonií, Českou filharmonií, Montrealským symfonickým orchestrem, Sankt-petěrburským filharmonickým orchestrem a mnoha dalšími orchestry. Jako dirigent operních produkcí spolupracoval s Berlínskou komickou operou, s benátským Il Teatro Fenice a s Nizozemským národním baletem.
Rodák z Toronta vystudoval klavírní hru na Královské konzervatoři a Univerzitě v Torontu. Po promoci studoval dirigentský obor na brněnské JAMU, je laureátem řady mezinárodních dirigentských soutěží, jejichž vrcholem se stalo vítězství na Mezinárodní soutěži Pražského jara v roce 2000.
Zdroj:
Lev Havlíček
styk KSO s veřejností
605 258 630
levhav@seznam.cz
