Můj partner mě někdy zahrnuje pozorností, ale jindy mě ponižuje, zlehčuje mé pocity a za každý konflikt obviní mě. Když se ozvu, tvrdí, že jsem přecitlivělá nebo nevděčná. Začínám pochybovat sama o sobě a přemýšlím, zda nemá narcistickou poruchu osobnosti. Má smysl snažit se náš vztah zachránit? Dokáže se změnit?
ilustrační foto
Je pochopitelné, že se v takovém vztahu můžete cítit zmatená, nejistá a postupně ztrácet důvěru ve vlastní pocity. Z vašeho popisu však nelze určit, zda má partner narcistickou poruchu osobnosti. Pro vás je nyní důležité především to, jak se ve vztahu cítíte. Zkuste si všímat, zda můžete otevřeně mluvit o svých potřebách, zda partner respektuje vaše hranice a zda dokáže naslouchat, omluvit se a převzít svůj díl odpovědnosti.
Změna možná je, ale vyžaduje, aby si člověk své chování připustil a sám na něm chtěl dlouhodobě pracovat.
Nemusíte se rozhodnout okamžitě. Může vám pomoci svěřit se někomu blízkému nebo své zkušenosti probrat s psychologem. V bezpečném prostoru si můžete lépe ujasnit, co ve vztahu potřebujete a co je pro vás ještě přijatelné. Na vztahu mohou pracovat oba, neměla byste však jeho záchranu nést pouze na svých bedrech.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Proč je tak těžké odejít od narcisty?
Možná si už delší dobu říkáte: „Takhle přece vztah nemá vypadat.“ Přesto zůstáváte… Ne proto, že byste neviděla, co se děje, ani proto, že byste byla slabá. Odchod ze vztahu s člověkem, který vykazuje výrazné narcistické rysy, může být mnohem složitější, než se lidem zvenčí zdá.
Takový vztah totiž nemusí být špatný od samého začátku. Naopak může začít intenzivní pozorností, obdivem a pocitem, že jste konečně potkala někoho, kdo vám dokonale rozumí. Postupně se však mohou objevit výčitky, zlehčování vašich pocitů, kritika nebo snaha přenášet odpovědnost za konflikty pouze na vás.
Člověk pak začne pochybovat sám o sobě. Přemýšlí, zda není příliš citlivý, náročný nebo naopak nespravedlivý. Místo otázky „Je toto chování vůči mně v pořádku?“ si začne pokládat otázku „Co dělám špatně?“ A právě ztráta důvěry ve vlastní pocity může odchod výrazně komplikovat.
Situaci ztěžuje také střídání blízkosti a odmítání. Po hádce může přijít omluva, pozornost nebo příslib změny. Objeví se naděje, že se vrátí člověk, kterého jste poznala na začátku. Dobré chvíle pak mohou působit jako důkaz, že vztah ještě stojí za záchranu, přestože se stejné bolestivé situace znovu opakují.
Nemusíte udělat konečné rozhodnutí ze dne na den. Prvním krokem může být svěřit se někomu, komu důvěřujete, zapisovat si situace, při kterých pochybujete o svém vnímání, nebo své zkušenosti probrat s psychologem. Postupně si tak můžete znovu vytvořit pevnější oporu sama v sobě.
Odejít z takového vztahu není jednoduché. Někdy však nejde o to přestat druhého milovat, ale začít znovu chránit také sebe.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
