Karlovarský symfonický orchestr uvede ve čtvrtek 17. května v Karlovarském městském divadle koncert, na němž představí skladatele, dirigenta a houslistu Ondřeje Kukala, jednu z nejvýraznějších uměleckých osobností. Kukal bude koncert dirigovat a zazní na něm jeho skladby, v nichž se představí barytonista Roman Janál.
Koncert zahájí předehra k opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta, jedné z nejlepších oper vůbec.
Následnou skladbu II. píseň vojína šílence aneb Nebyl jsem tady dvacet let zkomponoval Ondřej Kukal na texty Jakuba Demla. Navazuje na své dílo z roku 2005 Píseň vojína šílence pro baryton a orchestr, rovněž podle Demlových textů.
Další Kukalova skladba Veni, Sancte Spiritus pro baryton a orchestr akcentuje duchovní rozjímání, uložené v pěveckém partu.
Poté zazní Meditace na Svatováclavský chorál velkého lyrika české hudby Josefa Suka. Nejde o pouhou úpravu starého církevního hymnu, ale o skutečné rozjímání nad posláním písně.
Koncert vyvrcholí Českou suitou Sukova tchána Antonína Dvořáka, která představuje jedno z nejcharakterističtějších děl svého tvůrce.
Koncert začíná v 19.30 hodin.
- 5., Karlovarské městské divadlo, 19.30 hodin
MOZART / KUKAL / SUK / DVOŘÁK
WOLFGANG AMADEUS MOZART: Don Giovanni, předehra
ONDŘEJ KUKAL: II. píseň vojína šílence aneb Nebyl jsem tady dvacet let (na texty Jakuba Demla), op. 44
ONDŘEJ KUKAL: Veni, Sancte Spiritus op. 21 pro baryton a orchestr
JOSEF SUK: Meditace na Svatováclavský chorál op. 35a
ANTONÍN DVOŘÁK: Česká suita op. 39
Roman Janál – baryton
Ondřej Kukal – dirigent
Karlovarský symfonický orchestr představí na koncertě skladatele, dirigenta a houslistu Ondřeje Kukala (*1964), jednu z nejvýraznějších uměleckých osobností. Kukal bude koncert dirigovat a zazní na něm jeho skladby. Ve stejné úloze se s Ondřejem Kukalem karlovarské publikum seznámilo v minulosti již opakovaně.
Koncert zahájí předehra k opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791). Jedna z nejlepších oper vůbec měla světovou premiéru v Nosticově divadle, dnešním Stavovském divadle, v Praze 29. října 1787 za účasti skladatele. Předehru k opeře dokončil Mozart doslova na poslední chvíli. Podle některých tehdejších zpráv ji přinesl dopsanou v den premiéry, podle jiných den před premiérou. Tato verze je pravděpodobnější, protože Mozart uvedl jako datum dokončení opery 28. říjen.
Poté zazní dvě skladby Ondřeje Kukala, v nichž se představí barytonista Roman Janál v úloze sólisty. V roce 2005 měla premiéru jeho skladba svou „Píseň vojína šílence pro baryton a orchestr“ na text Jakuba Demla s Romanem Janálem jako sólistou. O řadu let později se skladatel k Demlovým textům vrátil a zkomponoval skladbu II. píseň vojína šílence aneb Nebyl jsem tady dvacet let. „Po První písni vojína šílence, která končí otázkami „kdy, kde, kdo“, muselo následovat pokračování v písni druhé. Ta končí po boji skutečným pádem. Je komponována z několika částí pro mně vpravdě osudového díla – často pochybujícího – kněze Jakuba Demla,“ říká autor.
Rovněž v roce 2005 měla premiéru Kukalova skladba Veni, Sancte Spiritus pro baryton a orchestr, rovněž s Romanem Janálem. Skladba akcentuje duchovní rozjímání, uložené v pěveckém partu. O tento rozměr jde mnohem více než o kompoziční experimenty.
Od roku 2002 je Ondřej Kukal šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. Pravidelně hostuje s předními českými orchestry – Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Státní filharmonií Brno a dalšími. Dirigoval též BBC Symphony Orchestra.
Kukalovo dirigentské umění navazuje na nejlepší tradice českého reprodukčního umění, sahající přes Josefa Vlacha až k Václavu Talichovi. V dosavadní Kukalově umělecké činnosti je patrný výrazný zájem o českou hudbu, počínaje klasicismem až po dvacáté století. Většina Kukalových děl, jejichž souhrn čítá více než pětatřicet opusových čísel, je vydávána a pravidelně interpretována doma i v zahraničí. Většinu jeho skladatelské produkce nahrál Český rozhlas a řada skladeb je dostupná na CD. Za svá díla získal také jako skladatel několik ocenění.
Následnou Meditaci na Svatováclavský chorál napsal velký lyrik české hudby Josef Suk (1874 – 1935) v roce 1914 původně pro smyčcové kvarteto. Nejde však o pouhou úpravu církevního hymnu, nýbrž svébytné tvůrčí uchopení látky a skutečné rozjímání nad posláním písně se zdůrazněním oddílu, zhudebňujícím slova „Nedej zahynouti nám ni budoucím”.
Obsahem původního Svatováclavského chorálu, jehož kořeny sahají patrně až do 12. století, je prostá modlitba ke sv. Václavu, vévodovi a prvnímu patronovi české země, aby se přimluvil za svůj národ u Boha, pomohl mu od příkoří a zajistil mu spasení.
Sukovo dílo není rozsáhlé, napsal sedmatřicet opusových čísel. Má však jedinečné rysy, které z jeho tvorby utvářejí jeden z nejpozoruhodnějších uměleckých odkazů v české hudbě. V oblasti klavírní hudby patří jeho tvorba k tomu nejskvělejšímu, co česká hudba pro tento nástroj vytvořila.
Na závěr zazní Česká suita Sukova tchána Antonína Dvořáka (1841 – 1904). Suitu napsal Dvořák v roce 1879. Po úspěchu svých Serenád – E dur a d moll – chtěl vytvořit další dílo stejně formálně zaměřené, avšak s českými lidovými tanci. Název „serenáda“ se pro tento záměr příliš nehodil, skladatel se tedy rozhodl vytvořit suitu, jíž se při premiéře dostalo podtitulu „Česká“. Poslední věta suity bývá přirovnávána ke Slovanským tancům, k nimž má blízko svými strhujícími rytmy a nespoutanou živelností. Česká suita se svojí lyrikou, vitalitou, bohatou melodickou invencí a formální přehledností představuje jedno z nejcharakterističtějších děl svého tvůrce. Dílo poprvé zaznělo 16. května 1879 v Praze v rámci koncertu Spolku českých žurnalistů za řízení dirigenta Adolfa Čecha. O rok později Českou suitu dirigoval v Praze sám Dvořák, a to 29. března 1880 na dobročinném koncertu ve prospěch stavby Národního divadla.
Barytonista Roman Janál absolvoval plzeňskou konzervatoř v oboru hry na housle, poté vystudoval zpěv na Hudební akademii v Sofii. Již během studií hostoval na scéně Státní opery v Sofii. V angažmá začínal v Banské Bystrici, odkud záhy přešel do Komorní opery v Praze. V současné době je barytonista Roman Janál stálým sólistou Národního divadla v Praze a Národního divadla v Brně. Pedagogicky působí na AMU v Praze a Mezinárodní konzervatoři v Praze.
V roce 1995 se Roman Janál stal absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. S úspěchem vystupuje na řadě domácích i zahraničních hudebních festivalů, spolupracuje s domácími i zahraničními hudebními tělesy a také s předními světovými operními dirigenty. Je držitelem prestižní Ceny Thálie (1999) za roli Polluxe v inscenaci Rameauovy opery „Castor a Pollux“ v Národním divadle.
Zdroj:
Lev Havlíček
styk KSO s veřejností
605 258 630
levhav@seznam.cz
