Když se na startu závodu objeví běžec s výraznou vlajkou a uvedeným cílovým časem, neslibuje jen pravidelné tempo. Vodič se během trati stává také motivátorem, průvodcem a oporou pro skupinu, která se k němu přidá. V týmu RunCzech se tito zkušení běžci sjíždějí z celé republiky a svou práci dělají dobrovolně.
Tým vodičů už šest let vede Jiří Fix, který závodí od roku 2013 a zkušenosti získal také na zahraničních závodech. O své roli v týmu mluvili Lukáš Kužel a Pavlína Broďáni. Lukáš si vlajku poprvé nasadil na olomouckém půlmaratonu v roce 2025 a od té doby vedl běžce už sedmkrát. Pavlína se k vodění dostala náhodou v roce 2021, když zaskočila za vypadlého vodiče. Na kontě má více než 20 závodů.
Nejde jen o stopky
Oba vodiči zdůrazňují, že jejich úkolem není pouze hlídat rychlost. Ve skupině se snaží vytvářet atmosféru, povzbuzovat běžce i diváky a pomáhat závodníkům zvládnout náročné chvíle. „Rád to přirovnávám ke vztahu kapely při koncertě s fanoušky. Vzájemně si posíláme energii,“ popsal Lukáš Kužel.
Pavlína Broďáni svou roli spojuje především s empatií. Sama začínala na podobných časech jako běžci, které dnes vede, a jejich situaci proto dokáže lépe vnímat. Někteří závodníci s vodiči řeší každou vteřinu tempa, jiní ve skupině hledají hlavně klid a pravidelný rytmus. Za nejhezčí považuje Pavlína setkávání se známými tvářemi, které se k vodičům na dalších závodech hrdě hlásí.
K běhání patří také improvizace. Lukáš během závodů používá filmové hlášky, zdraví diváky v oknech nebo běžce vítá v „běžecké cestovní kanceláři“. Jednou si po doběhu všiml modřiny na zápěstí a teprve později zjistil, že vznikla při plácnutí s jedním ze závodníků. Pavlína zase vzpomíná na běžce, který měl připravený neobvyklý způsob motivace – kamarádku na telefonu, která ho měla přes FaceTime povzbudit, až mu dojdou síly.
Vlajka znamená odpovědnost
Vodič musí mít dostatečnou výkonnostní rezervu, aby mohl po většinu závodu běžet pohodlně, současně povzbuzovat skupinu a reagovat na dění kolem trati. Lukáš odhaduje, že za ideálních podmínek by bez vlajky zvládl půlmaraton o osm až devět minut rychleji. Ani vodiči se ale nevyhnou únavě, zdravotním potížím nebo zraněním.
„I my jsme jenom lidi a zdraví máme jen jedno. Když se cokoli stane, sbalíme – někdy i s pláčem – vlajku do batohu a závod nedokončíme,“ uvedla Pavlína Broďáni. V takové situaci podle Lukáše nezbývá než zbytek trasy doklusat, případně ze závodu odstoupit.
Oba si mezi oblíbenými tratěmi pochvalují Olomouc s výraznou podporou diváků, Karlovy Vary i Prahu. Pavlína má ráda také Ústí nad Labem, kde se podle jejích slov běžci dostanou i kolem chemičky. Naopak méně příjemné jsou pro vodiče dlouhé úseky bez diváků nebo části tratí ovlivněné stavebními úpravami.
Po závodě je podle běžců důležitá především regenerace. Lukáš sází na jídlo obsahující sacharidy a bílkoviny, dostatek tekutin, krátké vyklusání a kvalitní spánek. Následující den volí lehký klus a další den úplné sportovní volno. Pavlína za základ považuje kvalitní jídlo, pitný režim a odpočinek.
Běžcům i fanouškům vodiči vzkazují, aby se nebáli navázat kontakt. „Hlavně ať se nás lidi nebojí oslovit, ať nám nevykají a ať si to spolu všichni užijeme,“ řekla Pavlína Broďáni.
Zdroj: tisková zpráva – RunCzech s.r.o.
