Diabetiky nejvíce omezuje absence sladkých jídel, pravidelnost ve stravování a denních aktivitách.

Největší změnou v životě člověka po diagnostikování diabetu je nutná změna stravovacích návyků, u pacientů s cukrovkou I. typu pak také nutnost pravidelné aplikace inzulínu. Tyto změny pak následně představují pro pacienty i nejvíce limitující faktory pro jejich další život. Pacienti jsou dle svého vyjádření poměrně dobře informováni o jednotlivých aspektech svého onemocnění. Obecně se dá říci, že lepší informovanost panuje mezi diabetiky I. stupně.

Cukrovka je nemoc, která patří mezi chronická onemocnění projevující se poruchou metabolismu cukrů. Cukrovku dělíme do dvou skupin, a to na diabetes prvního stupně a diabetes druhého stupně. Oba tyto typy cukrovky způsobují buď absolutní, nebo relativní nedostatek inzulinu. Podle Diabetické asociace ČR bylo v České republice v roce 2015 celkem 858 010 diabetiků.

Jak diabetici charakterizují a vnímají své onemocnění?

Pacienti s cukrovkou I. typu nejčastěji volí výrazy, jako jsou absence inzulínu (10 procent), nefunkční slinivka (9 procent), nebezpečná a závažná nemoc (9 procent), celoživotní onemocnění (8 procent) či obecně omezení (8 procent). Odpovědi diabetiků II. typu vychází častěji z pocitového vnímání onemocnění – nebezpečná a závažná nemoc (11 procent), obtěžující onemocnění (10 procent), cukr v krvi (9 procent), omezení (8 procent) či dieta (8 procent).

Cukrovka je naprostou většinou diabetiků považována ve srovnání s jinými chorobami za závažné onemocnění, zejména pak pacienty s diabetem I. typu. V rámci těchto osob ji za velmi závažné onemocnění označily dvě třetiny dotázaných a za spíše závažné necelá třetina odpovídajících. Pohled diabetiků II. typu je v této otázce trochu odlišný – téměř tři pětiny z nich považují svoji nemoc za spíše závažnou a pouze o něco více než třetina ji vnímá jako velmi závažnou.

Největší změny v životě člověka po diagnostikování cukrovky

Jednoznačně největší změnou v životě člověka po diagnostikování diabetu je nutná změna stravovacích návyků, dieta (65 procent – u diabetiků II. typu, 48 procent – u diabetiků I. typu). Pro pacienty s cukrovkou prvního typu pak logicky velkou změnu přináší nutnost pravidelné aplikace inzulínu (30 procent) a s tím spojená kontrola hladiny krevního cukru (12 procent). Necelá pětina dotázaných v této souvislosti dále uvedla změnu denního režimu spojenou se sebekontrolou, 14 procent osob poté nutnou úpravu životního stylu a životosprávy. 16 procent pacientů pak označilo moment diagnostikování za naprostou změnu dosavadního života, slovy některých „za zhroucení životních plánů“.

V případě diabetiků II. typu bylo nutné se kromě změny stravování adaptovat také na pravidelný příjem léků (18 procent) a stejně jako u skupiny pacientů s diabetem I. stupně přizpůsobit se novému dennímu režimu (9 procent) a také celkovému přehodnocení životního stylu a zejména životosprávy (9 procent). 8 procent pacientů v této souvislosti uvedlo také nutnost omezení konzumace alkoholu (zejména muži), pravidelnost v jídle a zařazení více pohybu do svého života.

V čem Vás Vaše cukrovka nejvíce omezuje?

„Pro diabetiky II. typu představuje největší omezení dieta a zejména absence sladkých jídel (61 procent). Desetině pacientů, zejména pak mužům (15 procent), vadí nemožnost konzumovat alkohol. Pravidelný příjem léků je určitým limitujícím faktorem pro 9 procent oslovených, pravidelnost v jídle poté pro 7 procent osob. Z dalších omezení je možno uvést rychlou únavu (7 procent) či problémy s dolními končetinami a obecně s pohybem (6 procent),“ uvádí vedoucí zdravotnického výzkumu GfK Barbora Večerková.

V případě skupiny pacientů s diabetem I. stupně představuje opět největší omezení nutnost dodržování diety a nemožnost konzumace jídel s obsahem cukru (39 procent). Pro čtvrtinu těchto osob je dalším limitujícím faktorem pravidelná aplikace inzulínu, pro více než osminu pacientů nutnost neustálého měření krevního cukru, pro 9 procent omezení sportovních aktivit či sledování složení potravin (8 procent). Ostatní uváděná omezení byla obdobná jako v případě diabetiků II. stupně (pravidelnost v jídle – 9 procent či absence alkoholu – 9 procent).

Informovanost diabetiků o různých aspektech onemocnění

Pacienti jsou dle svého vyjádření poměrně dobře informováni o jednotlivých aspektech svého onemocnění. Obecně se dá říci, že lepší informovanost panuje mezi diabetiky I. stupně. Největší informovanost byla deklarována v případě léčby diabetu (průměrná známka 4,45, resp. 4,23 na 5-bodové škále u pacientů DM I a DM II), příznacích onemocnění (4,36 u DM I a 4,24 u DM II), možných pozdních komplikací cukrovky (4,36 u DM I a 4,19 u DM II) a rizikových faktorech pro vznik diabetu (4,28 u DM I a 4,14 u DM II). Naopak o něco nižší informovanost byla zjištěna v případě novinek v léčbě onemocnění (3,80 u DM I a 3,35 u DM II) a také u znalosti organizací zaměřených na diabetické pacienty (3,65 u DM I a 2,96 u DM II).

Zdroj: