Karlovarský symfonický orchestr uvede ve středu 7. března v Grandhotelu Pupp koncert, na němž se představí varhanice Drahomíra Matznerová. Orchestr bude řídit vynikající dirigent Leoš Svárovský.
Koncert zahájí symfonická báseň Faunovo odpoledne Achilla-Clauda Debussyho, otce a jednoho z nejvýznamnějších představitelů hudebního impresionismu. Skladba patří mezi málo děl, která byla ihned pochopena jako umělecký počin objevující nový pohled na hudbu.
Poté zazní Symfonie pro varhany a orchestr č. 1 d moll Félixe-Alexandra Guilmanta, nádherné romantické dílo, které však nebývá uváděno příliš často.
Koncert vyvrcholí Symfonií č. 5 d moll „Reformační“ Felixe Mendelssohna Bartholdyho, kterou autor napsal v roce 1830 na počest 300. výročí Předložení Augsburského vyznání, jednoho ze základních spisů lutherské církve. Předložení císaři Karlu V. na říšském sněmu v Augsburgu bylo významnou událostí protestantského reformačního úsilí.
Koncert začíná v 19.30 hodin.
7. 3., Grandhotel Pupp, 19.30 hodin
DEBUSSY / GUILMANT / MENDELSSOHN BARTHOLDY
CLAUDE DEBUSSY: Faunovo odpoledne
FÉLIX ALEXANDRE GUILMANT: Symfonie pro varhany a orchestr č. 1 d moll op. 42
FELIX MENDELSSOHN BARTHOLDY: Symfonie č. 5 D dur op. 107 „Reformační“
Drahomíra Matznerová – varhany
Leoš Svárovský – dirigent
Koncert uvede KSO symfonickou básní Faunovo odpoledne Achilla-Clauda Debussyho (1862 – 1918), otce a jednoho z nejvýznamnějších představitelů hudebního impresionismu. Debussy se snažil v hudbě – podobně jako ve svých dílech malíři a básníci – zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny.
Faunovo odpoledne, Debussyho raná skladba, patří mezi málo děl, která byla ihned pochopena jako umělecký počin objevující nový pohled na hudbu, a zároveň byla hned při premiéře úspěšná. Dokonce se při premiéře opakovala. Skladba je plná zámlk, roli zde hraje i ticho, se souzvuky Debussy nakládal jako s barevným prvkem, vývoj myšlenek je jakoby nahozený, improvizační. Všechny tyto prvky podporují mimohudební myšlenku díla. Inspirací byla Debussymu báseň Stéphana Mallarmého, jejíž výklad autor pojal „náladotvorně“: Faun odpočívá v horkém letním dni a vzpomíná na všechny své milenky. Malátná ospalost způsobuje, že vzpomínky jsou prchavé a místy jen naznačené.
Poté se v Symfonii pro varhany a orchestr č. 1 d moll Félixe-Alexandra Guilmanta (1837 – 1911) představí varhanice Drahomíra Matznerová. Varhaník, skladatel a pedagog Guilmant byl všestranným a nesmírně plodným skladatelem, který psal i pro jiné nástroje, ale téměř výhradně se věnoval práci pro svůj vlastní nástroj, varhany.
Jako varhanní skladatel nepoužíval varhany jako nástroj, který by měl imitovat orchestr, ale jako nástroj se svými vlastními novými zvuky. V Symfonii pro varhany č. 1 použil orchestr jako zdroj k přidání dalších barev do díla, ne jako nástroj k mocnějšímu zvuku. Symfonii zařadil do programu americký dirigent ruského původu Sergej Kusevickij ve 30. letech minulého století, ale poté nebyla uváděna až do roku 1977, kdy ji oživil americký dirigent Igor Buketoff pro živou nahrávku s Butler University Orchestra.
Guilmant napsal dvě symfonie pro varhany, obě jsou nádherná, ale zřídka kdy slyšená romantická díla. Jedním z nejoblíbenějších děl, uváděným častěji, se symfonie staly poté, co je do svého repertoáru zařadil slavný ruský dirigent Vladimír Fedosejev.
Koncert vyvrcholí Symfonií č. 5 d moll „Reformační“ Felixe Mendelssohna Bartholdyho (1809 – 1847). Z jeho odkazu je uváděna především pětice jeho „velkých“ symfonií, prvních dvanáct smyčcových symfonií nemělo opusová čísla.
Symfonii napsal Felix Mendelssohn Bartholdy v roce 1830 na počest 300. výročí Předložení Augsburského vyznání, což je jeden ze základních spisů lutherské církve. Jeho Předložení císaři Karlu V. na říšském sněmu v Augsburgu bylo významnou událostí protestantského reformačního úsilí. Práce na symfonii však Mendelssohnovi kvůli zdravotním problémům trvala déle než očekával, a proto na oslavách nezazněla. Poprvé byla provedena až v roce 1832 v Berlíně.
Čtvrtá věta je založena na chorálu reformátora Martina Luthera “Ein feste Burg ist unser Gott” (Mocná pevnost je náš Bůh). V závěru cody díla zní tento chorál v provedení celého orchestru.
Symfonie byla druhou z pětice „velkých“, publikována však byla až v roce 1868, jedeadvacet let po skladatelově smrti, a proto je označena jako pátá. Přispěl k tomu sám skladatel, který ji v roce 1838 označil za „projev mládí“ a symfonie nikde nezazněla až do roku 1868.
Drahomíra Matznerová Chvátalová vystudovala Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění, účastnila se řady kurzů doma i v zahraničí. Těžištěm jejího repertoáru je romantická a moderní hudba se zvláštním zaměřením na francouzskou varhanní literaturu 19. a 20. století. Pro Český rozhlas vytvořila záznamy premiér předních českých skladatelů Jiřího Ropka, Jiřího Laburdy, Jana Bernátka, Karla Skleničky a Emila Viklického.
Jako sólistka pravidelně koncertuje v tuzemsku i v zahraničí. Vystupuje rovněž na festivalech, např. na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro či varhanním festivalu v katedrále sv. Víta v Praze. Na všech pódiích, kde vystupovala, byla vysoce ceněna odbornou kritikou. Účinkuje s předními orchestry, současně je také vyhledávanou komorní hráčkou, kde spolupracuje s předními pěveckými i instrumentálními sólisty. S různými soubory provozuje oratorní hudební literaturu. Působí jako titulární varhanice v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, kde hrála rovněž papeži Benediktu XVI. při návštěvě Pražského Jezulátka. Je také varhanicí v obřadní síni Novoměstské radnice.
KSO bude řídit dirigent Leoš Svárovský. Vystudoval obory flétnu a dirigování na AMU v Praze u prof. Václava Neumanna, jako jeho poslední student. Kariéru začal v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera, v roce 1991 jej Herbert von Karajan pozval ke spolupráci s Georgem Soltim, Claudiem Abadem a Vídeňskými filharmoniky. Od roku 2000 je Leoš Svárovský pedagogem na katedře dirigování na AMU v Praze, studium oratorního a kantátového dirigování. V roce 2012 se habilitoval v Brně na JAMU a je docentem.
Leoš Svárovský působil od začátku své kariéry jako šéfdirigent vynikajících orchestrů – Komorní opera Praha, Janáčkova filharmonie Ostrava, Státní filharmonie Brno, Sinfonietta Žilina, Pardubická komorní filharmonie, Orchestr baletu Národního divadla Praha, Státní opera Praha, kde byl i uměleckým ředitelem. Je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie a čestným členem Filharmonie Brno, trvale spolupracuje s Českou filharmonií. Od jara 2014 je šéfdirigentem Aichi Central Symphony Orchestra Nagoya. Spolupracuje s mnoha zahraničními orchestry, během své kariéry vystoupil s mnoha nejšpičkovějšími sólisty, je pravidelně zván na pódia mnoha významných hudebních festivalů jak v Českém republice, tak i v zahraničí.
Zdroj:
Lev Havlíček
styk KSO s veřejností
605 258 630
levhav@seznam.cz
