Otevřu telefon a vidím usměvavé tváře, dokonalá těla, perfektní a drahé outfity. A i když vím, že spousta z těch snímků je upravená, filtry a úhly dělají svoje, moje hlava se nechce nechat přesvědčit. Říká mi: „Podívej, jak vypadá ona… a ty?“ Sociální sítě ze mě udělaly svou kritičku číslo jedna. Každý detail na mém těle najednou působí jako chyba. Sama sebe hodnotím očima cizích lidí, které ani neznám. Paradoxní je, že lajky a komentáře mě dokážou na chvíli povznést. Dají pocit, že jsem „dost dobrá“. Ale je to jen iluze. Za pár minut se zase vrací ta prázdnota a otázka: „Co když bez filtru nejsem hezká?“ A pak přijde realita – zrcadlo. Vidím se v něm a najednou mám pocit, že nesplňuju žádný z těch nepsaných standardů. Místo abych se přijala taková, jaká jsem, začínám počítat kalorie, vyhýbat se fotkám, nebo se přistihnu, že se srovnávám s lidmi, kteří vlastně nejsou reální. Je těžké připustit si, že obraz sebe sama se mi začal formovat víc podle toho, co vidím na displeji, než podle toho, jak se skutečně cítím. Sociální sítě mi daly zábavu, inspiraci, spojení s lidmi. Ale vzaly mi kus zdravého sebevědomí…
ilustrační foto
To, co popisujete, je zkušenost, se kterou se v dnešní době setkává velká část lidí, a je důležité říct, že to není známka slabosti, ale přirozená reakce na prostředí, ve kterém žijeme. Sociální sítě jsou vystavěné tak, aby nám nabízely „dokonalé“ obrazy, které v nás vyvolávají touhu přiblížit se ideálu. Bohužel, mozek pak automaticky srovnává a většinou právě v náš neprospěch. Dokázala jste sama popsat začarovaný kruh: krátký pocit uznání z lajků, který ale rychle vystřídá prázdnota a kritika sama sebe. Je to podobné, jako když máme hlad a dáme si sladkost, na chvíli nás zasytí, ale za chvíli je nám spíš těžko.
Je důležité si připomínat, že fotografie na sítích nejsou realita, ale pečlivě vybraný a často upravený zlomek. To, co srovnáváte, není skutečné tělo jiné ženy proti vašemu tělu, ale stylizovaná verze proti autentické realitě. A ta nikdy nemůže vyhrát, protože dokonalost, kterou na sítích vidíme, neexistuje.
Krokem k většímu klidu může být vědomá selekce obsahu, který sledujete. Pokud vás určité profily vedou k pocitu méněcennosti, zkuste je na čas omezit a nahradit účty, které podporují zdravý vztah k tělu, různorodost a autenticitu. To nejdůležitější ale je, že vaše hodnota neleží v číslech, tvarech ani ve filtrech. Vaše tělo je víc než obraz, je to prostředek, který vám umožňuje žít, cítit a být v kontaktu s druhými. A to je něco, co žádná fotografie ani algoritmus nikdy nemůže nahradit.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Dokonalost, kterou na sítích vidíme, neexistuje
Sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů. Přinášejí nám spojení s lidmi, inspiraci a možnost sdílet vlastní zážitky. Zároveň ale mohou zásadně ovlivnit to, jak sami sebe vnímáme a jak se cítíme ve svém těle.
Každý den nás bombardují stovky fotografií, které působí bezchybně. Snadno uvěříme, že takto by měl člověk vypadat, a že pokud se našemu tělu nedaří tomuto ideálu přiblížit, nejsme dost dobří. Problém je v tom, že většina toho, co vidíme na obrazovce, není realita. Jsou to pečlivě vybrané záběry, často digitálně upravené, se správným úhlem, světlem a filtrem. Porovnáváme se tedy s ideálem, který vlastně ani neexistuje.
Takové srovnávání může mít výrazný dopad na naše sebevědomí i na tzv. body image. Lidé začínají každý detail svého těla hodnotit kriticky, vnímat slabiny a chyby. To vede k nejistotě, pocitu méněcennosti, a někdy i k úzkosti nebo nezdravému chování, například přehnanému hlídání jídel či vyhýbání se focení nebo sociálním situacím. Paradoxně i pozitivní zpětná vazba, lajky či komentáře, dokáže krátce potěšit, ale zároveň posiluje závislost na vnějším uznání.
Jak se tedy vyrovnat s tímto tlakem? Prvním krokem je vědomý výběr obsahu, který sledujeme. Pokud některé profily vyvolávají pocit méněcennosti, je lepší je omezit nebo přestat sledovat a zaměřit se na účty, které podporují autentičnost, rozmanitost a realistický pohled na život a tělo. Důležité je také rozvíjet vlastní sebehodnotu mimo vzhled. Připomínat si své schopnosti, zájmy, úspěchy a vlastnosti, které nás dělají jedinečnými. Naše hodnota není měřitelná čísly sledujících, filtrem ani úhlem fotografie. Body image není o tom, zda odpovídáme ideálům, které vidíme online, ale o schopnosti přijmout své tělo, respektovat jeho limity a ocenit jeho funkci.
Sociální sítě mohou být prospěšným nástrojem, pokud si uvědomíme jejich vliv a stanovíme si hranice. Neměly by však určovat naši hodnotu ani určovat, jak máme vypadat. Klíčem je uvědomění, kritické vnímání obsahu a schopnost rozvíjet vnitřní jistotu a laskavost k sobě samým.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
