Jsem táta dvou dětí a mám pocit, že bych měl být z rodičů ten silný a v pohodě. Jenže někdy jsem unavený, přetížený a mám toho prostě dost. Když je mi těžko, radši to spolknu. Bojím se, že kdybych se sesypal, zklamu děti. Nechci selhat jako táta. Je tohle normální?
ilustrační foto
Psychická síla nespočívá v tom, že emoce potlačíte, ale v tom, že je dokážete včas rozpoznat a regulovat. Děti nepotřebují rodiče, kteří jsou neustále v pohodě a nic je nezatíží. Pro děti je velmi cenné sledovat, jak dospělý zvládá náročné chvíle. Pokud vidí, že dokážete říct, že jste unavený, na chvíli se stáhnout a vrátit se klidnější, učí se tím zdravému zacházení se stresem a emocemi. Neučí se slabosti, ale schopnosti zastavit se a znovu nabrat síly. To je dovednost, kterou si ponesou do dospělosti.
V praxi často pomáhá nesnažit se vydržet „ještě chvíli“, ale reagovat dřív. Krátká pauza, změna prostředí nebo pár minut fyzického pohybu mohou výrazně snížit napětí. Důležité je nečekat na ideální podmínky, ale dopřát si malé, pravidelné zastavení i během dne. Právě tyto drobné kroky chrání před přetížením a výbuchy, které bývají pro děti i pro rodiče mnohem náročnější.
Ukázat, že jste někdy unavený nebo přetížený, neznamená děti zklamat. Naopak jim tím dáváte zprávu, že i silný dospělý má své limity a že je v pořádku o ně pečovat.
Na dotaz odpovídá:
PhDr. Michaela Miechová
První on-line psychologická poradna
Využijte speciální akce pro MAGAZÍN OKO.
Při objednávce použijte slevový kód „OKO“
a získáte slevu 10 % na služby psychologické poradny Mojra.cz.
Otec nemusí být pořád silný
Mnoho otců vyrůstalo s představou, že jejich role je být oporou, zvládat věci bez řečí a emoce si nechat pro sebe. Muži od dětství slýchávají od svých rodičů, že musí být silní, v klidu, nebrečet, být oporou. Jenže realita rodičovství je jiná. Únava, tlak, odpovědnost a minimum prostoru pro sebe se postupně hromadí, až je toho najednou až moc.
Psychická síla však neznamená emoce potlačit. Znamená všimnout si jich včas a nenechat je přerůst v přetížení, výbuch nebo úplné vyčerpání. Děti nepotřebují dokonalého otce bez slabin. Potřebují dospělého, který je stabilní i ve chvílích, kdy toho má hodně. Pro děti je velmi důležité, co vidí v praxi. Když otec dokáže říct, že je unavený, na chvíli se zastavit a pak se vrátit klidnější, učí je tím zdravému zacházení se stresem. Učí je, že emoce nejsou selhání a že péče o sebe je součástí zodpovědnosti, ne slabosti.
Často pomáhají malé, ale pravidelné kroky. Krátká pauza během dne, změna prostředí, pár minut pohybu nebo vědomé zpomalení dechu. Nečekat, až „bude klid“, ale reagovat dřív, než se tlak nahromadí. Ukázat lidskost neznamená zklamat. Naopak. Otec, který zná své hranice a umí s nimi pracovat, dává dětem jeden z nejpevnějších základů do života, že síla není v tom všechno vydržet, ale vědět, kdy se o sebe postarat.
Autor: PhDr. Michaela Miechová,
první on-line psychologická poradna Mojra.cz,
www.Mojra.cz
